Dědic a potomek Přemyslovců

Blahoslavený Karel I. z domu rakouského, císař rakouský, král uherský, český, chorvatský, bosenský, haličský, arcivévoda rakouský a velkokníže sedmihradský, abychom vyjmenovali alespoň hlavní tituly, je přímým potomkem přemyslovské dynastie.

Přemyslovskou dynastii lze historicky sledovat od knížete Bořivoje I. a sv. Ludmily až k poslednímu mužskému Přemyslovci, Václavu III., kterým dynastie po meči vymírá. Nástupnické právo po smrti Václava III. bylo českými stavy přiznáno jeho sestrám a dcerám Václava II., nejprve Anně, provdané za Jindřich Korutanského a po jeho svržení Elišce, provdané za Jana Lucemburského. Právo nástupnictví po přeslici (ženské linii) nakonec uznali i římští králové Albrecht Habsburský a Jindřich VII. Lucemburský. Nástupnictví pak náleželo potomkům Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského.

Císař římský a král český Karel IV. (syn Elišky Přemyslovny) v roce 1348 upravil nástupnictví tak, že nástupnictví na českém trůně náleželo nejstaršímu královu synovi, pokud synové nebyli, nejbližšímu mužskému příbuznému a pokud nebyli mužští příslušníci rodu, přecházelo nástupnictví v ženské linii, tj. po přeslici, ale nástupnictví ženského potomstva nebylo přesně stanoveno. Teprve pokud nebylo mužského ani ženského potomstva panující dynastie, měli Češi právo svobodně zvolit krále.

Na základě tohoto zákona po smrti posledního mužského příslušníka Lucemburského rodu, císaře římského, krále českého, uherského a chorvatského Zikmunda přechází nástupnictví na jeho dceru Alžbětu, resp. jejího manžela Albrechta, vévodu rakouského, který byl přijat jako král český, uherský a chorvatský. Po brzké smrti krále Albrechta se stává dědicem Ladislav Pohrobek, který však umírá bezdětný v 17 letech. Podle zákona císaře a krále Karla IV. z roku 1348 přešlo následnictví na Ladislavovy sestry Annu a Alžbětu, vnučky císaře a krále Zikmunda. Starší Anna byla provdána za Viléma, vévodu saského z rodu Wettinského, mladší Alžběta za  polského krále Kazimíra IV. z rodu Jagelonského. Vzhledem k tomu, že pořadí nástupnictví v ženské linii (po přeslici) nebylo stanoveno, mohli si Češi podle zákona Karla IV. vybrat za krále buď Viléma Saského nebo Kazimíra IV. Polského.

Vilém Saský i Kazimír IV. Polský se pokusili, aby je Češi po smrti Ladislava Pohrobka přijali za krále, ale králem byl v rozporu se zákonem Karla IV. z roku 1348 zvolen Jiří z Poděbrad, který byl také korunován a vládl. Jiří z Poděbrad dynastii nezaložil, jeho synové se narodili před jeho volbou za krále českého a byli považováni za české pány, nejstarší Boček jím zůstal do smrti, mladší synové Viktorin, Jindřich a Hynek byli císařem Fridrichem III. povýšeni na knížata z Minsterberka ve Slezsku. Takové povýšení by bylo bezpředmětné u královských synů, kteří by byli knížaty už z titulu svého rodu.

Král Jiří z Poděbrad nechal ještě za svého života přijmout za svého nástupce Vladislava II. Jagelonského, syna polského krále Kazimíra IV. a Alžběty, vnučky Zikmunda Lucemburského, kterého přijali za krále i jeho synové. Vladislavem II. Jagelonským se dostává v Čechách na trůn znovu ve smyslu zákona Karla IV. z roku 1348 legitimní dynastie, která je přímým potomkem Přemyslovců a Lucemburků. Protože nástupnictví v ženské linii nebylo stanoveno, bylo přijetí syna vnučky císaře a krále Zikmunda Alžběty, Vladislava II. Jagelonského legitimní.

Dcera druhé vnučky Zikmundovy, Anny a Viléma, vévody Saského - Kateřina, byla provdána za Hynka, knížete z Minsterberka, nejmladšího syna krále Jiřího z Poděbrad. Jejich jediná dcera byla provdána za pána z Hradce. Její potomstvo uznalo za legitimního krále Vladislava II. Jagelonského a později Ferdinanda I. Habsburského.

Vladislavův syn Ludvík zahynul v bitvě u Moháče bezdětný a nástupnické právo přešlo na jeho sestru Annu, provdanou za Ferdinanda I., vévodu rakouského z rodu Habsburského. Ten byl v Čechách v roce 1526 sice za krále volen, ale v korunních zemích, na Moravě, ve Slezsku a Lužici byl přijat právem dědičným. V roce 1547 bylo dědičné právo Habsburků uznáno i v Čechách.

Po smrti krále Ludvíka Jagelonského byl ještě na živu bratr Vladislava II. Jagelonského, polský král Zikmund I. Starý. Ferdinand I. uplatnil nástupnické právo na základě dědické smlouvy mezi Jagelonci a Habsburky, uzavřené se souhlasem polského krále Zikmunda I. Starého, který sám práva k české koruně neuplatnil. Jeho synem Zikmundem II. Augustem Jagelonský rod vymírá v roce 1572 po meči. Poslední Jagelovna Kateřina byla provdána za švédského krále Jana III. Jejich syn Zikmund III. Vasa byl 1587 zvolen polským králem. Po něm následovali jejich synové Vladislav IV. a Jan II. Kazimír, jehož smrtí v roce 1669 vymírá tato druhá větev Jagelonců i po přeslici. Tím jsou úvahy o nelegitimnosti habsburského následnictví po Jageloncích bezpředmětné.

Ferdinand I. a Anna Jagelonská jsou legitimními předky všech dalších českých králů. Po bezdětné smrti synů císaře Maxmiliána pocházeli čeští králové od nejmladšího syna Ferdinanda I. a Anny Jagelonské, Karla Štýrského, otce Ferdinanda II. až k Karlu VI., poslednímu mužskému potomku Habsburského rodu. Dcera Karla VI., Marie Terezie, byla přijata pragmatickou sankcí za dědičku ve všech zemích pod vládou Habsburků. Byla provdána za Františka Lotrinského a spolu se stali zakladateli rodu Habsbursko-Lotrinského, ze kterého pocházeli čeští králové do roku 1918, tedy i bl. Karel I.

Pragmatická sankce byla nový zákon, v českém právu upřesňující bulou Karla IV. z roku 1348 ženské nástupnictví po přeslici a byla potvrzena autoritou stejné váhy, císařem římským a králem českým. Pragmatická sankce byla zákonem plně legitimním a nástupnické právo Marii Terezii a jejím potomkům náleží v souladu s českým právem.

U bl. Karla I., císaře a krále, se setkávají všechny, i nelegitimní nároky na český trůn. Je po přeslici potomkem prvorozené dcery císaře a krále Josefa I., Marie Josefy, která byla pragmatickou sankcí císaře a krále Karla VI. zbavena následnictví po svém otci, který byl starším bratrem Karla VI. ve prospěch dcery Karla VI., Marie Terezie. Marie Josefa se provdala za Fridricha Augusta, syna polského krále a saského kurfirsta, který byl v roce 1733 zvolen polským králem jako August III. Jejími potomky jsou příslušníci Wetinského, tedy saského královského rodu, ze kterého pocházela matka bl. Karla I.

Blahoslavený Karel I., císař a král je i potomkem Jiřího z Poděbrad, jehož dcera Zdena byla provdána za Albrechta, syna saského kurfirsta Fridricha, (ten byl bratrem vévody Viléma) a  stala se pramátí albertinské větve Wettinského tj. později saského královského rodu, ze kterého pocházela Marie Josefa Saská, matka císaře a krále Karla I.

Mužská linie potomků Jiřího z Poděbrad, knížata minsterberská, vymírá v r. 1647 a  v ženské linii pokračuje v jedné větvi vévodů Würtenberských a po jejím vymření po přeslici v rodě vévodů, Brunschwických, tedy cizího rodu, bez vztahu k českému národu a jeho dějinám. Potomky knížat minsterberských je dnes rod Schleswick-Holstein-Gotrop, ke kterému patří současné dynastie v Dánsku, Norsku a manžel britské královny a oba jeho synové. Starším z nich, Charlesem, nastoupí na britský trůn rod Schleswick-Holstein-Gotrop. Tento rod byl také vládnoucím rodem v Řecku do sesazení krále Konstantina.

Počítáme-li nástupnictví v mužské i ženské linii (tj. po meči i po přeslici), vládla v Čechách nejméně od roku 873 (zmínka o knížeti Bořivojovi v Análech Fuldských) do roku 1918 jediná, přemyslovská dynastie. Její vláda byla přerušena jen několikrát, a to: v letech (1002 - 1003) Vladivojem, příbuzným Přemyslovců a polským knížetem Boleslavem Chrabrým (1003-1004), po matce Přemyslovcem, v roce 1306 - 1307 na necelý rok Rudolfem I., který přijal podmínku, oženit se s Přemyslovnou, ale oženil se s vdovou po Václavovi II., Eliškou Rejčkou, která byla považována za příslušnici přemyslovského rodu. Nejdelším přerušením dynastické posloupnosti byla vláda Jiřího z Poděbrad v letech (1458 - 1471). Další narušení dynastické posloupnosti představuje vzdorokrál Fridrich Falcký (1619 až 1620, tzv. zimní král), zvolený evangelickými stavy za krále proti již v roce 1617 přijatému a korunovanému Ferdinandu II. a rovněž korunovaný. K poslednímu narušení došlo při přijetí Karla VII. (1741 - 1742) za českého krále jako manžela Marie Amálie, dcery císaře a krále Josefa I., staršího bratra císaře a krále Karla VI., otce císařovny a královny Marie Terezie. Karel VII. se trůnu vzdal.

Vzhledem k tomu, že Vladivoj, Boleslav Chrabrý, Rudolf I. a Karel VII. uplatňovali svá práva jako příbuzní potomků Přemyslovského rodu, lze říci, že k porušení dynastické posloupnosti došlo jen dvakrát, a to za krále Jiřího z Poděbrad a vzdorokrále Fridricha Falckého.

Blahoslavený císař a král Karel I. je legitimním potomkem sv. Ludmily, Karla IV. a všech dalších českých králů, včetně Jiřího z Poděbrad a právem byl českým králem, i když nekorunovaným.

Josef Pejřimovský 2005

zpět na úvodní stránku