Arcivévoda

Arcivévoda Karel František Josef Ludvík Hubert Georg Maria, pozdější císař a král Karel I. se narodil 17. srpna 1887 jako syn arcivévody Otty, synovce císaře Františka Josefa I. a jeho manželky Marie Josefy, saské princezny. Při jeho narození bylo nepravděpodobné, že by se stal následníkem trůnu nebo rakouským císařem.

Následníkem vládnoucího císaře Františka Josefa I. byl jeho syn, korunní princ Rudolf, případně jeho synové, pokud by nějaké měl. Další v pořadí následnictví byl bratr Františka Josefa I., arcivévoda Karel Ludvík, pak jeho nejstarší syn František Ferdinand d´Este a jeho synové, pokud by nějaké měl, potom teprve mladší syn arcivévody Karla Ludvíka - Otto, otec arcivévody Karla a po něm arcivévoda Karel František Josef, potomní císař. Je téměř neuvěřitelné, jak prozřetelnost uvolňovala pro arcivévodu Karlu cesta k trůnu a koruně, která se ukázala být trnovou.

Dne 30. ledna 1889 spáchal korunní princ Rudolf sebevraždu a zemřel bez mužských potomků. Arcivévoda Karel Ludvík zemřel v roce 1896 a následníkem trůnu se stal František Ferdinand d´Este. Ten se však v roce 1900 rozhodl oženit s hraběnkou Žofií Chotkovou, což byl podle domácího řádu domu Habsbursko-Lotrinského nerovnorodý sňatek. Za rovnorodý sňatek habsburského arcivévody byl považován pouze sňatek s příslušnicí vládnoucího nebo alespoň dříve vládnoucího rodu, a tím Chotkové nebyli. Aby František Ferdinand dosáhl souhlasu císaře Františka Josefa I. se sňatkem s hraběnkou Chotkovou, vzdal se dne 28. června 1900 práva nástupnictví k trůnu a koruně pro děti, které z tohoto manželství vzejdou. František Ferdinand d´Este následníkem trůnu zůstal, ale po něm v pořadí byl nyní arcivévoda Otto, otec arcivévody Karla. Po jeho smrti 1. listopadu 1906 se stal druhým následníkem trůnu (tj. po Františku Ferdinandovi d´Este) arcivévoda Karel. Po zavraždění Františka Ferdinanda d´Este 28. června 1914 v Sarajevu se stal arcivévoda Karel přímým následníkem trůnu.

Matka arcivévody Karla Františka Josefa, Marie Josefa Saská pocházela sice z převážně protestantské země, ale dynastie saských králů, resp. albertinská větev Wettinského rodu, byla katolická. Marie Josefa byla vychována v katolickém duchu a vyznačovala se zbožností, smyslem pro rodinu a pro charitu. V tomto duchu také vychovávala své syny, Karla a mladšího Maxe. Otec, arcivévoda Otto byl naopak první playboy říše, šermíř, horolezec, bruslař a skvělý jezdec. Vysloužil si přezdívky: "krásný Otto", "nejkrásnější arcivévoda", "nejkrásnější c. a k. důstojník"; alkohol, nevěstince, aféry, výtržnosti a především ženy - mnoho žen, a nemanželské děti. Zneužíval svého postavení císařova synovce, některé z jeho afér by u běžného nejen občana, ale i šlechtice znamenaly dlouholeté vězení, jemu však procházely. Není divu, že manželství dvou lidí tak rozdílných povah nebylo šťastné. Arcivévoda Otto zemřel za těžkých bolestí na syfilidu, která mu zachvátila hrtan, ve věku pouhých 41 let.

Bylo moudré, že arcivévodové Karel František Josef i Max byly vzdáleni z výchovného vlivu svého otce. Ten ani příliš zájmu o jejich výchovu neprojevoval, zůstala na matce, arcivévodkyni Marii Josefě Saské pod dohledem (jako u všech arcivévodů) hlavy rodu, císaře Františka Josefa I. Karlova výchova probíhala způsobem běžným u rakouských arcivévodů. Od 6 let byl jeho vychovatelem důstojník, kapitán jezdectva hrabě Georg Wallis, který byl již vychovatelem jeho otce i Františka Ferdinanda d´Este. Vyučování gymnasijní látky bylo prováděno zpočátku formou domácího vyučování, v letech 1899-1900 navštěvoval Skotské gymnasium ve Vídni. Jako dítě žil ve městech, ve kterých byl jeho otec, důstojník c.a k. armády posádkou: Brně, Praze, Šoproni a Vídni.

Vzdělání arcivévody Karla Františka Josefa bylo dovršeno v Praze, kde od roku 1906 po 2 roky absolvoval přednášky vysokoškolských profesorů, z české i německé university. Jinak to v národnostně napjatých poměrech Prahy ani nebylo možné. Bylo důležité, aby následník trůnu zůstal stranou národnostního boje, který v té době na universitách probíhal. Proto bylo upuštěno od toho, aby arcivévoda Karel navštěvoval přednášky na obou universitách, ale profesoři docházeli přednášet arcivévodovi Karlovi na Pražský hrad, kde bydlel. Učitele vybral a koncepci výuky stanovil profesor rakouských dějin na filosofické fakultě české university Antonín Rezek. Jako vyučující byli vybráni: kanonické a církevní právo - prof. Emil Ott, občanské právo - prof. Ivo Pfaff a prof. Ulbrich, národní hospodářství - prof. Albín Bráf, české dějiny - prof. Jaroslav Goll. Vyučování bylo zaměřeno více prakticky než teoreticky.

Dne 17. srpna 1907 byl arcivévoda Karel prohlášen za plnoletého a dostal vlastní komoru (samostatnou finanční správu). Karlovým komořím jmenoval císař František Josef I. nadporučíka prince Zdenko Lobkowitze, který zůstal v Karlově blízkosti i jako následníka trůnu a císaře.

Formálně byl arcivévoda Karel příslušníkem c. a k. armády od 1. dubna 1903 jako poručík 1. hulánského pluku. Skutečnou vojenskou službu nastoupil v září 1905 u 1 eskadrony 7. dragounského pluku, tehdy posádkou v Chudeřicích u Bíliny a 1. listopadu 1906 byl jmenován nadporučíkem. Vojenská služba byla přerušena studiem v Praze a k 7. dragounům, jejichž posádkou se mezitím stal Brandýs nad Labem, se vrátil začátkem července 1908. V Brandýse nad Labem strávil 4 roky. U místního, ryze českého obyvatelstva byl oblíben, nejen pro své kavalírské chování, ale zejména proto, že v českém prostředí a k vojákům mluvil výhradně česky. Podivoval se, že úředník na panství se za 35 let služby nenaučil řádně česky. Do doby Karlova brandýského pobytu spadá jeho seznámení a sňatek.

V roce 1909 přijel na pozvání své tety, arcivévodkyně Marie Annunciáty do Františkových Lázní, kde pobývala na ozdravném pobytu princezna Zita z rodu Burbon-Parma. Karel se Zitou se setkali a nalezli v sobě zalíbení. Karel navštívil Zitu ve Františkových Lázních i v dalším roce. V roce 1910 vyzval císař František Josef I. arcivévodu Karla, aby se oženil. Neurčil mu nevěstu, ale navrhl, aby vyhledal rovnorodé partnerky, osobně je poznal a rozhodl se. Karel byl v té době pravděpodobně již rozhodnut, ucházel se o Zitu. Jak uvádějí pozorovatelé, u Karla a Zity šlo o tichou sympatii, vycházející z respektu a vnitřní přitažlivosti, harmonického obrazu života a světa. Karel se znovu setkal se Zitou v lednu a květnu 1911. Po té oznámila Karlova matka, arcivévodkyně Marie Josefa Saská císaři Františku Josefovi I., že se arcivévoda Karel chce zasnoubit se Zitou. V tomto případě šlo o rovnorodý sňatek. Zitin rod sice nebyl rodem vládnoucím, Parmské vévodství pohltila v roce 1951 sjednocující se Itálie, ale rod Burbon-Parma je jednou z linií francouzského královského rodu Burbonského, který vládl v minulosti nejen ve Francii, ale také v Království Obojí Sicílie (Sicílie a jižní Itálie - Neapolsko) a dodnes vládne ve  Španělském království. Císař František Josef I. vyslovil se sňatkem souhlas. (Linie Burbon-Parma vládne od roku 1964 v Lucemburském velkovévodství.)

Před sňatkem se oba snoubenci museli rozdělit, arcivévoda Karel byl císařem Františkem Josefem I. vyslán ke korunovaci anglického krále Jiřího V. 22. června 1911. Na rakousko-uherském velvyslanectví v Londýně mluvil německy, maďarsky a česky.

Zita v téže době navštívila papeže Pia X. Arcivévoda Karel do Říma nemohl, při vztazích mezi Vatikánem a italským králem bylo zřejmé, že pokud navštíví jednoho z nich, druhý bude uražen a nepřijme ho. Nebylo v zájmu rakouské monarchie urážet ani italského krále, ani papeže. Zita proto jela pro papežské požehnání sama. Papež Pius X. přijal princeznu Zitu 24. června 1911 a pronesl mimo jiné toto: "Bůh ti žehnej, dcero, Mám radost z Vašeho budoucího chotě, stane se příštím rakouským císařem." Zita upozornila Pia X.: "Vaše Svatosti, můj ženich je arcivévoda Karel." (Příštím císařem měl být arcivévoda František Ferdinand d´Este). Ale Pius X. si nenechal nic vymluvit a důrazně opakoval: "Karel bude budoucím císařem. Přinese zemi velké požehnání. Bude odměnou za věrnost, kterou Rakousko projevilo Církvi." , a také: "Karel bude dědicem Františka Josefa." Prvá část proroctví se beze zbytku vyplnila, Karel se stal budoucím císařem a dědicem Františka Josefa. Druhá část se na prvý pohled jeví mylná, vláda Karla I. nepřinesla Rakousku velké požehnání a odměnu za věrnost Církvi, ale zánik. Máme právo se  domnívat, že druhá část proroctví teprve čeká na své naplnění, že blahoslavený Karel z domu rakouského, císař a král, přinese velké požehnání a odměnu za věrnost Církvi svým národům jako světec, hodný úcty oltáře, které se mu dostalo 3. října 2004.

Svatba arcivévody Karla se konala na zámku Schwarzenau, rakouském sídle parmských Burbonů. Za zmínku stojí snubní prsteny, zhotovené ze dvou vzájemně propletených kroužků s nápisem: Karel Rakouský - Zita Burbon-Parmská. Dáváme se v Tvou ochranu, Matko Boží. Po svatbě, v prvém listopadovém týdnu podnikli novomanželé pouť do Mariazell, 8. listopadu se vydali na svatební cestu po jižní části říše. Dne 29. listopadu 1911 se arcivévoda Karel vrátil do služby u 7. dragounů v Brandýse nad Labem v hodnosti kapitána. Pluk byl přeložen posádkou do východní Haliče, do Kolomyj. Přesunoval se na koních a cesta trvala od 8. března do 17. dubna 1912. Arcivévoda Karel cestoval s plukem, tj. v sedle, Zita sledovala pluk a svého muže ve dvorním vlaku. Arcivévoda Karel byl vynikající jezdec, ale když se v srpnu 7. dragouni zúčastnili velkých jezdeckých manévrů, Karlův kůň na blátivém terénu upadl a arcivévoda Karel utrpěl těžký otřes mozku. Byl převezen do Vídně a po uzdravení byl přeložen v hodnosti majora ke 39. pěšímu pluku, který byl posádkou ve Vídni. Dne 20.listopadu 1912 porodila Zita prvorozeného syna a následníka trůnu, arcivévodu Ottu, dosud žijícího.

Arcivévoda Karel jako druhý následník trůnu do politiky nezasahoval, vycházel však dobře jak s císařem Františkem Josefem I., tak s prvým následníkem, arcivévodou Františkem Ferdinandem d´Este. Zpráva o zavraždění Františka Ferdinanda d´Este zastihla arcivévodu Karla se Zitou při obědě ve vile Warholz v dolnorakouském Reichenau. Arcivévoda Karel se stává ve svých 27 letech následníkem trůnu.

Josef Pejřimovský 2005

zpět na úvodní stránku