Naše víra

Čemu věříme, jak člověk objevuje Boha a  jak se Bůh zjevuje člověku.

Kdo je Bůh a jaký je Bůh.
Věříme, že Bůh stvořil svět i člověka. Člověk je schopen proniknout svou myslí do podstaty věcí, která není vidět, nazývá věci, které ho obklopují, at už v Ráji nebo dnes - vystihuje jejich podstatu. Vystihuje, co věc činí věcí, co jí sjednocuje a umožnuje její pohyb zevnitř k bytí, nebo i k životu, co z ní dělá celek. Člověk je přemýšlivý, není hloupý a touží po pochopení jednotícího principu. I štěstí, po kterém každý člověk touží, nás uspokojuje jen když je trvalé, dokonalé, nepodléhající zániku. Štěstí by mělo mít také rozměr osobitosti. Člověk si přeje, aby mu bylo porozuměno jako osobě. Ale osobě porozumí zase jen osoba. V srdci člověka je touha po přátelství s Bohem. Člověk ví, že Bůh je a že je spravedlivý a dobrotivý soudce, ví, že Bůh je Otec. A tady někde je hranice mezi filosofií a teologií. Bůh je pro člověka tajemný, ne zcela pochopitelný. Proto můžeme poznat více Boha, jen když on se nám dá poznat. To, co je přirozené pro člověka, Bůh přesahuje. Člověk se rodí a dostává život, ale Bůh je Život. Z pohledu člověka pak - do jeho přirozeného světa vstupuje Bůh z nadpřirozena.

Bůh je světlo, které osvěcuje rozum člověka, aby chápal, osvěcuje srdce člověka, aby šel kupředu, ke smyslu, aby byl štasten. V utrpení, kdy se cítí člověk osamocen, volá k Bohu a přichází útěcha, s kterou přichází Bůh.

Ale jednoduché to úplně není.

Utrpení může být ve vztahu k věcem, které máme používat k životu, máme problémy se zaměstnáním, bytem, nedostatkem peněz, k lidem, především k blízkým a k sobě. Neseme utrpení somatická i psychická. Trápí nás tělesné nemoci, strach, nepřátelství.

I takový člověk jako bl.Otec Pio v utrpení říká :"Pane, již to nemohu vydržet." I Pán Ježíš Kristus na kříži ve svém "Eli, Eli lema sabachthani", "Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil", nám dává svědectví o tom, že člověk prochází v utrpení i pocity opuštěností od Boha, pouští, nocí těla i ducha.

Jak velká skutečná bezmoc je v člověku, který chce zachránit od hříchu svého blízkého a onen ale nenahlíží nebezpečí, že jeho jednání je proti přirozenému řádu. Kolik lidí se bojí fyzické bolestí a umírání, kolik lidí utíká před stářím pro ne-moc a slabost stáří, kolik lidí volí únik před utrpením ve světě a životě člověka jen proto, že si neumí představit, jak by se sám vyrovnával s takovou situací. Proto ji raději popírá. Ale utrpení je a je strašné, někdy jde až na pokraj sil člověka. A mnohdy člověk nechce věřit v Boha, protože má strach, že když v něj uvěří, že po něm Bůh bude chtít utrpení. To vše je naše lidství, hřích v našem lidství. Míníme, že všechna náboženství a mystické cesty, které slibují odstranění utrpení již v tomto životě, jsou klamná.

V utrpení musíme rozlišit ta utrpení, která si nějak působíme sami a která od nás požaduje Bůh, to je intimní otázka, která je postupně odhalována člověku Bohem, když člověk s ním rozmlouvá. Bůh nechce, aby se člověk bál. Strach musíme v síle milosti překonávat. Strach je nástroj satana, protože tam, kde je strach, který se člověka zmocňuje, není místo, kam by pronikla Boží milost. V utrpeních od Boha se trpící utrpením modlí, je to nejsilnější modlitba, která naplňuje mystické tělo Kristovo. Dobře trpět znamená doufat v to, že útěchu nám poskytne Ježíš Kristus v pravý čas, protože on prvý přemohl bezmoc lidství proti utrpení. On trpěl, ale důstojně. Věděl, že utrpení a smrt jsou méně mocné než život a láska Boha. I když satanovi jsou umělcem vkládána do úst slova, kterými pokouší Ježéše Krista: "Nemůže jeden muž unést tíhu tolika hříchů, hříchů všech lidí, celého světa..." To, že po dědičném hříchu se stal člověk determinován svým tělesnem a utrpením, to, že utrpení bylo mocnější než touha člověka po radosti a životě, bylo překonáno v Kristu. Proto on nám na cestě utrpení dá posilu tak, abychom nepodlehli utrpení ve své bezmoci, On přispěchá na pomoc. Říká se, že modlící se nemocný dosahuje svou modlitbou více dober od Boha, než modlící se zdravý. Trpící dosahuje svými modlitbami více dober u Boha, než modlící se, který netrpí. Kříž se líbal proto, aby se utrpení ničící porušenou podstatu Adamovského člověka, se stalo utrpením podle řádu Kristova - utrpením s vítězstvím nad utrpením a smrtí. Trpící Kristus, umírající Kristus v těle, měl stále nekonečnou moc a odpouštěl hříchy. Z moci Boha, tedy i z vlastní moci 2. Božské osoby, vstal z mrtvých. Osvobodil všechny lidi a i ty doposud mrtvé z místa, kde duše čekaly na obdarování stát se svatými. Až nyní mohou teprve jít k Bohu, do jeho blízkosti. Čas a dějiny spásy mají svoje vrcholy, nejsou cyklické, jak tvrdí náboženství Východu. Není koloběhů životů.

Znovu satan pokouší Krista, když mu říká: " sestup s kříže a buď živ, netrp, ukaž svou sílu, a tak přemož utrpení". Ježíš Kristus i jako člověk byl bez hříchu, ale trpěl za nás, jako by si utrpení za hříchy zasloužil. Protože se on sám rozhodl vzít na sebe utrpení za nás hříšné. Lidstvo nemá samo ze sebe sílu utrpení přemoci, a to pro hřích Adama. Zdá se, že hříchem se  duchové duši přestala podřizovat celá hmota těla. Zřejmě se podřizuje jen část, ta prvá hmota, která komunikuje s duchovou duší, ale část hmotné podstaty těla se duši nepodřizuje, chová se podle nižšího řádu organizace živého organismu. Ale  lidství, které na sebe vzala 2. Božská osoba, je oslaveno právě proto, že Ježíš Kristus dokázal zemřít potupnou smrtí. Kdyby tuto smrt nepodstoupil, nemohl by Bohu předat náhradu, obět za Adamův hřích a za hříchy celého světa.

Utrpení vždy člověka překračuje, nikdo není na utrpení odborníkem a může v utrpení zklamat. Dobře trpět ale jde - v rozhovoru a čekání - ve vztahu k Ježíši Kristu, ve vztahu k  Bohu.

Věříme, že Bůh je trojjediný, Bůh Otec, Syn a Duch Svatý. Bůh Syn přijal z Marie Panny tělo člověka, aby za nás hříšné lidi trpěl v těle, jako člověk. Byl týrán a mučen až umučen a zemřel na kříži. Protože byl Bůh a bez hříchu, po své smrti vstal z mrtvých. Osvobodil duše zemřelých lidi, kteří do té doby byli v říši předpeklí, aby mohli hledět na tvář Boha, pokud žili spravedlivě a v přátelství s Bohem. Ježíš Kristus byl nevinný a Svatý, proto jeho obět má velkou cenu, je větší a mocnější než jakýkoli hřích, který mohl kdokoli z lidí spáchat, jeho oběť má větší cenu, než hříchy všech lidí celého světa. Ježíš Kristus může každé zlo hříchu, mocí své výkupné oběti, obrátit v dobro. Ale jen, když jej o to pokorně a s úctou požádáme, budeme litovat svých hříchů a budeme se snažit napravit své jednání.

Pro praktický život vidíme
 Dodržování desatera v praktickém každodenním životě člověka.
 Ochranu člověka, protože má duši, ne protože je narozený, výkonný a mocný.
 Ochranu předmanželské čistoty, ochrany posvátnosti manželství.
 Ochranu důstojnosti mužství i důstojnosti ženství.
 Ochranu rodiny a výchovy dětí s vhodnou četbou, filmy, přáteli.
 Ochranu kněží a církve věrné právoplatně zvoleným nástupcům sv. Petra
 Ochranu svátostného života a ochranu posvátného vzahu k Bohu, jako
    k spravedlivému soudci člověka.
 Ochranu víry v trojjedinnost Boha a Ježíše Krista jako Bohočlověka, našeho
    vykupitele
 Ochranu úcty k Panně Marii a podporu vyhlášení dogmatu o Panně Marii
    Spoluvykupitelce světa.
 Ochranu úcty ke Svatým a andělům.
 Šíření mezilidské solidarity, katolické víry a morálky.

Maria Terez

zpět na úvodní stránku