Ke kultu Karola Wojtyly

MF DNES uveřejnila 12. 4. 2005 článek Tomáše Kouby: O kultu Karola Wojtyly. V uvedeném článku jeho autor výslovně uvádí, že otázka zákazu potratů katolíkům jej nepálí, ale kritizuje, že katolická církev pod vedením papeže Jana Pavla II. diskriminovala homosexuály za jim "přirozený" pohlavní styk, na místě antikoncepce vyžadovala od katolíků pohlavní zdrženlivost a činí Jana Pavla II. zodpovědným za miliony nemocných AIDS, miliony lidských životů a sirotků v důsledku šíření AIDS při dodržování zákazu kondomů katolíky, zejména v Africe; označuje Jana Pavla II. za jednoho z papežů, kvůli kterému bylo prolito nejvíce krve, kvůli zákazu kondomů. Jsou tato obvinění pravdivá?

Autor de facto zpochybňuje požadavek sexuální zdrženlivosti jako běžně uskutečnitelný. Sexuální zdrženlivost se týká mimomanželského sexu, ne sexu manželského. Ve skutečnosti jde o požadavek věrnosti jednoho muže a jedné ženy, zřeknutí se mimomanželského sexu a požadavek sexuální zdrženlivosti těch, kteří se zříkají manželství. To bylo a je zcela běžně přijímáno jako zdrženlivost normálně možná, v historii i dnes. Sexuální zdrženlivost není neúnosný požadavek, praktikují jej i afričtí Křováci - muži i ženy, 1 rok po narození každého dítěte.

Sexuální zdrženlivost není ale jen prevencí před AIDS, kterým se můžete nakazit i nepohlavní cestou, ale je to především morální kvalita lidství, že totiž člověk je schopen ovládat svou duchovou duší tělesně prožívané libido či absenci libida.. Kdo nedokáže praktikovat zdrženlivost v jakékoli své náklonnosti, klesá z úrovně lidské bytosti na úroveň bytosti pouze živočišné. Katolická morálka v sobě nese přirozený řád a Boží řád. Praktikované intimní homosexuální jednání klasifikuje jako přestoupení Božího přikázání, jako těžký hřích.

Homosexualita byla v dějinách chápána jako vybočení z morálního i přírodního řádu - v přírodním řádu je sexualita přirozeně spojena s možností plození. Postoj k homosexuálům se v jednotlivých kulturách lišil, podle židovského Zákona byli trestáni smrtí, severoameričtí Indiáni jim přiznávali práva žen s povinností nosit ženský oděv. Homosexuál u nich nemohl být bojovníkem, válečným náčelníkem ani stařešinou, spravujícím mírový život obcí, těmi mohli být jen muži. Nemohl volit válečné náčelníky, nebyl bojovníkem, ani stařešiny, ty volily pouze ženy - matky, mohl však být šamanem..

V katolické církvi jsou homosexuálové plnohodnotnými členy. Ale homosexuální styk patří mezi sexuální akty, které jsou těžce hříšné, stejně jako mimomanželský a předmanželský sex, masturbace nebo sodomie. Pokud se homosexuál dopustí těžkého hříchu, je v obdobné situaci jako ten, kdo se dopustí manželské nevěry nebo předmanželského sexu, nemůže platně přijímat některé svátosti. K tomu, aby je mohl platně přijmout, musí dříve přijmout svátost pokání a učinit předsevzetí, že hřích nikdy nebude opakovat. Když znovu podlehne, musí znovu následovat svátost pokání a předsevzetí. Homosexuální manželství s bezhříšným sexem není možné, odporovalo by to přirozenému zákonu i výslovným ustanovením Starého i Nového Zákona, kde je manželství definováno jako svazek muže a ženy a spojeno s možností plození potomstva.

Člověk by si neměl sám stanovovat pro sebe mravní normy. Celá příroda v přirozeném řádu vypovídá proti smyslu homosexuality, ta neplodí, přináší jen pocity. Člověk by se měl podřizovat řádu v kosmu, Stvořiteli. Homosexuálové bývají zraněné bytosti, např. dominantní matkou, nějak se mohou bát intimity žen. Je to těžké, ale katolík má posilu v milosti Boží pro utrpení Ježíše Krista.

Kult osobnosti bylo vždy nepravdivé nadhodnocení osobnosti za protihodnoty poskytovatelům servilnosti. U Sv. Otce nejde, dle mého přesvědčení, o kult osobnosti, ale o hlubokou morální sílu jeho osobnosti, která sledovala zákon přirozený i pravdy nadpřirozené.

Nikdo z nevěřících, kdo vzdal Sv. Otci úctu, nedostal za to žádnou politickou výhodu. Mám za to, že dnešní Evropě schází ideál, dnešní Evropa by se měla osvobodit od bůžka sexu, aby mohla následovat Sv. Otce Jana Pavla II. k Bohu. Současně mám zato, že homosexuál tížeji jasně rozlišuje kvalitu protikladů, a proto se může v jeho vidění svatost proměňovat v kult osobnosti.

br. Zikmund 2005

zpět na úvodní stránku