Pokoj našemu životu a světu

LIDÉ SI MYSLÍ, ŽE KDYŽ SE DOPRACUJÍ K PENĚZŮM A MOCI, ŽE BUDOU ŠTASTNÍ.

Ale viděla jsem i takové lidi, kteří byli velmi bohatí a mocní, hlučeli a proklamovali své štěstí a spokojenost, neustále byli O.K. a měli dobrou náladu a usmívali se, pouze jen když potkali kolegu a měli se usmívat, na člověka níže postaveného se neusmívali, pokud s ním neměli obchodní jednání. Hovoří o tom, že jejich život s penězi se stal bez utrpení jsoucím, že se cítí fit a jsou šťastni. Navzájem si říkají, jak jsou skvělí.
Někteří mají zlaté kohoutky u umyvadel a křišťálová umyvadla ve vilách, jachty a tak dál. Podporují dokonce dobročinné akce. Ale každých 6 minut zemře přesto na naší planetě dítě hladem.
A tak jsem viděla v jednom hotelu tyto úspěšné tváří v tvář, pěkně zblízka. Byli perfektně oblečeni, jejich tváře byli perfektně ošetřeny, …ale něco v jejich tvářích chybí, měkkost, důvěra a pokoj. Jejich oči jsou chladné a jejich ústa nenesou laskavý úsměv. Všichni si ale myslí, že jsou šťastni. Ale radost dávají najevo hlučnými proslovy a hlučnými bankety. Chybí tichá radost prýštící z nekonečného zdroje radosti, útěcha v bolesti a naděje pro další chvíle života, vědomí, mohu se spolehnout, protože v každé mezní situaci jsi to Ty, Bože, který mne přeneseš, který překonáš moji malost. Nejsou to zlí lidé, dokázali ve svém životě mnoho. Dokázali být téměř dokonalí ve své práci a asi si myslí, že každému se může dařit tak dobře jako jim, když bude pracovitý a důsledný. Snad zažívají pocit moci, že na ně nemůže již každodenní strast, snad mají pocit jistoty a pocit, že oni jsou na tom lépe, než ti druzí, že jsou v životě v předstihu. Jsou globální, když někde politická situace selže, mají svůj obchod i v jiných zemích, a jejich obchod je obchod s kvalitou, nejsou to podvodníci.
Ale přesto v jejich tvářích není pokoj, uvolněný klid. Jakoby stále hráli hru na to, že mají život v hrsti, že ví jak na to. A přesto mají tak málo radosti ve svém srdci, že ji neumějí dát zadarmo druhým. Snad neumějí zadarmo dávat, protože nemají hlubokou zkušenost, že i oni dostali zadarmo. Americký blahobyt je připravil o hlubokou zkušenost, že i oni jsou malí, i oni jsou bezmocní někdy jako děti a nebyli by obdarováni útěchou a pokojem byli by jen chvějícím se sulcem v hrůze před zlem. Říkají, že mají pozitivní myšlení, protože jakákoli překážka v jejich životě se jim stala podnětem proto, aby se rozhodli ji překonat. A to je pravda, jsou stateční. Ale v zájmu obchodu do komunikace s potenciálním klientem, ohledně obchodu, vložili xerox chování, které člověk prokazuje, když je k druhému přátelský. Oni toto chování používají, naučí se ho používat pro zisk z obchodu. Ale umí být pak přátelští bez vnitřního záměru něco tím sledovat? Možná, že management obchodu se tím zefektivní, ale neodnaučí se dávat úsměv a empatii druhým pro ty druhé, ne jen pro obchod a svůj efekt z něj ? Nevím, ale mám podezření, že tito lidé ani necítí, že jim něco chybí. A neutloukli tak v sobě ten kompas v sobě, kterému říkáme cit našeho svědomí? Jsme vedeni k dobru, ale když tomuto vedení nenasloucháme, tento kompas k nám přestane hovořit. Pak se asi orientujeme milníky jako mít více a více…Přestaneme naslouchat Božímu hlasu a snad máme dojem, že my sami jsme ten, kdo věci na této planetě určujeme. Jaká to ztráta v duši! Ameriko, kam jdeš? Evropo, kam jdeš? Vždyť se vzdalujeme od skutečného života!
Vlastně takto žijeme v iluzi o životě, kterou jsme si sami vytvořili, ne v pravdě o životě. Vlastně dobro, které dávají lidem v kvalitě služeb a výrobků, odporuje dobrotě. Tito lidé nejsou pak rozděleni? Nebudou tito lidé po smrti zaskočeni otázkou Krista, nemáš prázdné ruce? Co jsi mi dal,co jsi dal jednomu z nejmenších bratří? Co jsi udělal s mým darem tobě? Proč jsi vzal ode mne dar, ale již jsi nikoho neobdaroval?
Životní nutnost strhává někdy člověka na kolena v utrpeních a vyzvedává ho Milostí Ježíše Krista v útěše a naději. Život je silnější a my jsme slabší, ale On nám pomáhá proti entropii, smrti a zlu. On nám pomáhá, že jdeme proti proudu zániku, a to je napínavé drama života, které je krásné, protože vítězící, protože my neseme sílu, kterou nemáme sami ze sebe, neseme více, než jsme my sami, jdeme vpřed silou, kterou nás obdařil ON. Jsme jeho služebníci, jsme malí, ale šťastní, protože čím více dáváme zadarmo kolem sebe, tím více dostáváme, abychom dále mohli rozdávat.
Ale není to laciný způsob života, je to boj.
Ale jak to říci těmto lidem, jak je nadchnout? Nevím.
Proto cituji ze života světců:

Sv. František z Assisi, Prameny

Nemravný národ

Ztratili jsme Boha a ztratili jsme mravnost a ztratili jsme sami sebe navzájem, nejsme šťastný národ

Navrhujeme, aby ten, kdo v Boha věří, aby se modlil a žil v přátelství s Bohem, kdo nevěří, aby žil jako by Bůh byl.

Záchrana je Bůh a Panna Maria, a to, že se změníme v našich srdcích.

Stavěly se morové sloupy, stavějme ho my modlitbami, postavme se tak proti metlám - povodním, zemětřesením, pandemii a terorismu.

Muslimský svět nám vytýká bezbožnost a nemravnost. Staňme se mravnými a mějme jednu tvář a jedno srdce.

Vraťme Pannu Marii na Staroměstské náměstí, modleme se vždy, když procházíme kolem P. Marie u Týna za radost v životě a pokoj, bez válek, krutých nemocí, a lidské nespravedlnosti z rozpadlých rodin a nemilosrdných ekonomických opatření. Modleme se sami za sebe navzájem.

zpět na úvodní stránku